Jana Havlíčková: „Networking je jako reklama, je to aktualizace“

„Věřím, že leadership je volba, networking je životní styl a růst vychází ze skutečných propojení a synergií.“ Tak se prezentuje Jana Havlíčková, profesionální networkerka a mentorka sdružující lidi, kteří mají zájem o růst. Obzvlášť ji baví podporovat inovace a spolupráci nejen v Plzni, ale v celé Evropě. Vede Technologickou iniciativu Plzeň, podnikatelský klub Pilsen Business Network a stojí mj. i za projektem Plzeňský Business kotel. Byla také u zrodu studentského podnikatelského klubu BoostUp ZČU. Společně s Klastrem MECHATRONIKA teď organizuje TechTuesDays. Nejen o nich je tenhle rozhovor.

Když se v Plzni řekne networking, většinu lidí napadneš ty. Jak jsi se k němu vlastně dostala? Poprvé jsem tě zaznamenala na Barcampu ve VTP Plzeň někdy v roce 2015.

Tehdy jsem dělala ředitelku Polyglotu v Plzni a původně si myslela, že se tam budu starat hlavně o lektory, o tu kvalitu, protože jsem ve své podstatě, i když nemám vystudovanou pajdu, docela slušný učitel a možná i dobrý lektor. Jedna moje kamarádka chtěla, abych jí šla dělat šéfovou. Souhlasila jsem. To mi bylo dvacet pět, dodělávala jsem si MBA. Chtěli, abych hlavně sháněla zakázky. Jsem ukecaná, někdo tvrdí, že umím prodat úplně všechno, ale já jsem se nikdy čistým prodejem neživila a ptala se ředitele pražské pobočky, jaké by chtěl klienty. A tak se stalo, že jsem sháněla velké firmy, jako je Prazdroj nebo Škodovka.

A jak ti to šlo?

Všechno to bylo na dlouhé lokte. Pošleš nabídku poštou, pošleš ji mailem, možná se s tebou někdo sejde, ale trvá to dlouho, protože když objednáváš služby na nějakou dobu, tak tě firmy zvou do výběrového řízení na základě předchozí výše služeb. Pokud jsi jim nikdy nic nedodávala, tak se do toho výběrka ani nedostaneš. Začala jsem zjišťovat, že ten píseček tam je rozdělený a lidi pracují s lidmi, které mají rádi. Hledala jsem, co bych těm firmám mohla dát. Hodně jsme to tehdy řešili s kolegou z Liberce, který přišel s tím, že byl na obchodní snídani. Já jsem tehdy napsala masterfranšízantce, že chci snídaně v Plzni. Odpověděla, že nemá čas je dělat, ale že to můžeme udělat my. A tak jsem postavila první klub, to už je skoro 15 let zpátky. Začínali jsme v hotelu Ibisu a já využila kontakty, které jsem znala z akcí, kde jsem dělala jako studentka brigády – Festival Finále Plzeň, Pilsner Fest a další.

Některé lidi jsem tedy znala, jiní přišlo nově a postupně se to všechno nabalovalo. Lidi si to chválili, bylo to fajn. Dodala jsem jim totiž nejen lektora, ale také dalších 15 spolehlivých lidí a dala jim prostor, kde si vyřeší spoustu svých věcí. A já měla prostor na to být v kontaktu s lidmi, kteří měli naobjednané služby lektorů na nějakou dobu, po kterou je nemění. Jde o to být v kontaktu v době, než tě budou potřebovat. Networking je jako reklama, je to aktualizace. Jde o to být tam, když ta potřeba přijde. Jde o to, aby si vzpomněli na tebe. Firmy si lektory a stejně kvalitní služby mohly objednat od pěti dalších lidí, ale když se mnou mají vytvořený vztah, chtějí ho ode mě. A proto networking, takhle jsem se k němu dostala. Hledala jsem přidanou hodnotu pro svého zákazníka a měla jsem ho jako doplněk. Postupem času se z toho stala velká část mých příjmů.

„Networking je prostě nástroj a s tím nástrojem se musí umět dobře pracovat“

Dalo by se tedy říct, že jsi náhodou zjistila při práci pro jazykovku, že jsi dobrá v propojování lidí, nebo jsi to věděla vždycky?

Pro mě to vždycky byl nástroj k tomu dostat se tam, kde chci být. Networking je prostě nástroj a s tím nástrojem se musí umět dobře pracovat, musí se používat na správné věci. A taky to není nástroj pro každého, že? Ale abych se vrátila k networkingu. V klubu Pilsen Business Network mám lidi, se kterými se potkáváme každých čtrnáct dní, s některými už 12 let. Takhle často nevidíš kolikrát ani vlastní rodinu. Každý to má přirozeně nějak. Nepotřebuju mít spoustu kamarádů, stačí mi pár dobrých přátel. Vybrala jsem si, že radši budu mít míň klientů, se kterými budu fungovat dobře, a bude to přínosné pro obě strany. Tím pádem nemusím pořád shánět nové.

Pojďme k organizování setkávání, kterým se věnuješ nejen v rámci Technologické iniciativy Plzeň (TIP).

Věnovala jsem se pořádání networkingových  podnikatelských klubů. Na jejich základě mě tehdy nadraftovali do JCI (globální nezisková leadershipová organizace poskytující rozvojové příležitosti pro mladé lidi, pozn. autorky), když tady vznikalo, protože networking přináší byznys. Dělala jsem snídaně, Business kotle a akce pro JCI a během korony za mnou přišel TIP, ať jim jdu pomoct, protože se změnilo to, proč se potkávali. Občas prostě potřebuješ přepřáhnout koně. Dlouho jsme ladili, co tyhle lidi bude zajímat. Pro mě jako člověka, který je na 150 % leadershipový a 0% manažerský, je náročné pochopit management. Měla jsem tu výhodu, že se mnou měli strašně moc trpělivosti a v podstatě mě dobře vytrénovali.

TIP původně bylo seskupení klientů Blue Project Agency Pavla Duchka. Myšlenku využít tyto klienty, významné firmy v regionu, a agenturu přetvořit v Technologickou iniciativu Plzeň (TIP), vnukl Pavlu Duchkovi tehdejší ředitel firmy Safran Jean-Michel Condamin a podpořil ji Johannes Heidecker z Daimleru. Chtěli, aby se tihle velcí regionální hráči začali potkávat na různých společenských setkáních, jako benefit, něco navíc, co agentura dělá pro svoje klienty. V covidu se to změnilo, lidi obecně na akce začali chodit méně. Vedení TIPu za mnou tehdy přišlo, abych jim vymyslela novou vizi a strategii. Dlouho jsme hledali nějaké sjednocující téma a něco, co by ty lidi vlastně zajímalo. TIP je pořád technologická iniciativa a je o setkávání se lidí z vedení technologických a výrobních firem. Jsou to téměř všichni muži, ale občas se objeví i nějaká žena, nicméně CEO není skoro nikdy, bohužel.

Myslíš si, že kdyby se jednalo o top management v jiném oboru a nebyl to TIP, že by ten poměr mužů a žen byl jiný? Ptám se konkrétně na Plzeňský kraj, který je historicky průmyslový.

Když by to byla netechnologická sféra, tak si myslím, že by to bylo lepší. Plzeň je průmyslové město. Plzeň je německá. Takže jsou to nejen muži, ale často i Němci. A ti jsou obecně víc zasíťovaní, víc se potkávají, víc se znají a sledují. Ale já doufám, že se tohle do budoucna bude měnit.

Předpokládám, že vysoce postavení manažeři, kteří chodí na tvoje networkingová setkání, budou spíše středního věku. Když se podíváš do budoucnosti, kdy takhle setkávání děláš třeba za dvacet let a ti manažeři budou o generaci mladší…

Já jsem učila na Filozofické fakultě. Když se podíváš na technické obory, ty děti jsou zase jiné. Ti špičkoví, ti pořád budou špičkoví, takže pokud budu pořád dělat se CEO technologických firem, tak i ta další generace bude dobrá a lidi se vždycky budou potřebovat potkávat s lidmi, jsme společenští tvorové a pro rozvoj a inovace je setkávání se naprosto klíčové.

Jako mentorka podporuješ lidi, kteří mají zájem o růst, podnikatele, studenty, vedoucí pracovníky i aktivní občany. Umíš si představit, že bys školila lidi, kteří nevědí, co se sebou? Uměla bys je, myslíš, nadchnout?

Ty jo. Možná jo, ale stálo by mě to strašně moc času a energie. Vždycky jsem pracovala s top managementem. Řeknu to takhle. Někteří lidé nechtějí, aby na ně někdo házel výzvy. Kdyby chtěli výzvy, tak by dělali něco jiného. Cílem mnoha lidí je mít stálé zaměstnání, s nikým se nedohadovat, mít klid, pohodu, nepředřít se a po práci vyrazit na kolo. Kdo se chce s někým rozčilovat? Všichni chceme pohodu, je to biologicky dané. Naše organismy jsou nastavené tak, aby šetřili energii a byly v bezpečí. Většina lidí chce, aby se o ně někdo postaral, aby za ně někdo rozhodoval a něco jim garantoval. Já se pohybuji mezi lidmi, kteří buď podnikají, nebo jsou v pozicích, kde musí rozhodnutí dělat. Většina lidí je ale dělat nechce, nechce mít zodpovědnost, chce mít klid, pohodu, jistotu.

„V Česku obecně špatně pracujeme s chybou. Chyba není nic špatného, chyba je součást učícího procesu…“

Ještě jsme neprobraly BoostUp, u jehož zrodu jsi stála!

Tenhle projekt mi dává smysl. Studenti potřebují podnikatelský mindset, i kdyby v budoucnu nepodnikali. Můžeš mít podnikatelský mindset, ale být ve firmě. Základem těchto věcí je Lean Canvas. Spousta lidí si dělá Lean Canvasy, když pitchují myšlenku někomu v práci. BoostUp existuje, aby rozvíjel podnikavost studentů, to není jen podnikání, ale podnikavost. Podporuje je, aby něco dělali a převzali zodpovědnost za svůj život. To mi dává smysl. Absolvování vysoké školy a diplom nemusí být zárukou schopností a vstupenkou kamkoliv.

S podnikáním je spojená administrativa, která může být velmi náročná, a já si myslím, že pro studenty je důležité, aby tady tomu byli vystavení. Nemusí všichni podnikat, ale to, že se nějakým způsobem naučí říct, že mají nějaký nápad, že je relevantní a užitečný, naučí se ho odkomunikovat ostatním, získají nějakou síť kontaktů, s nimiž se skamarádí, nebo rozjedou další projekt… Je to zkrátka nějaký základ do života. Navíc se v rámci BoostUpu občas dostanou i někam do zahraničí, což je přidaná hodnota. Důležité je to i pro univerzitu, dávají jim zase něco jiného. Pokud si tu vychováme podnikavé mladé lidi, kteří v budoucnu vymyslí něco, co pro region bude přínosné, tak je to budování konkurenceschopnosti. V tuto chvíli jsme velmi závislí na okolí, protože v kraji převládá automotive průmysl. Co bude po něm? Spousta startupů spolkne plno peněz, to je jasné, ale chybou se člověk učí a já si myslím, že když studenti udělají strašně moc chyb ještě za studia, tak je to pořád lepší, než když začnou experimentovat ve čtyřiceti. V Česku obecně strašně špatně pracujeme s chybou. Chyba není nic špatného. Chyba je součást učícího se procesu a cílem studentů by mělo být udělat co nejvíc chyb. Jestli se máš něco naučit a učíš se chybami, tak když se chceš něco naučit, musíš udělat co nejvíc chyb.

A co ty a chyby?

To, že mám funkční klub a funguje i Technologická iniciativa Plzeň (TIP), znamená, že jsem měla spoustu let, kdy jsem udělala spoustu přešlapů, které mě stály spoustu energie, a spoustu věcí se nepovedlo. To je normální proces, takhle se učíš… V Česku se neodpouští úspěch a neodpouští se ani chyby. I školství je postavené na tom, kolik toho máš správně a kolik máš chyb. Kdybychom ale nedělali chyby, nenaučili bychom se ani chodit.

„…když jim prostě umožníme dělat to, co je baví, způsoby, které je baví, tak ty výsledky dodají sami.“

 

Vraťme se ještě k BoostUpu. Zmínila jsi, že je třeba, abychom si v kraji vychovali mladé podnikavé lidi s nápady. Což se děje, kromě univerzity podporuje BoostUp i Plzeňský kraj prostřednictvím projektu Smart Akcelerátor.

Z hlediska konkurenceschopnosti Plzně a celého regionu jako takového to zástupci města, kraje i univerzity vidí jako důležité. Podpoře startupů se tu věnuje hodně subjektů. Financování podnikání a mladých lidí mi dává smysl. V Plzni jsme se naučili si talenty vychovávat. Je třeba je tu také udržet. Ještě to neumíme, nevím, zda je to pozůstatek komunismu. Extrémně talentovaným lidem neumíme vytvořit prostředí. Motivovaní, chytří a kreativní lidi nepotřebují, aby je někdo extra podporoval, stačí jim neházet klacky pod nohy. Když jim dáme nějaké individuální studijní plány, když jim prostě umožníme dělat to, co je baví, způsoby, které je baví, tak ty výsledky dodají sami. Za mě je tedy důležité mladé nejen podpořit, ale také s nimi dlouhodobě pracovat.  To je velká změna pro region i pro město a velké změny chtějí čas.

Další formát, který odstartoval v březnu, jsou TechTuesdays. Můžeš tyhle technologické úterky představit?

Ty jako TIP pořádáme ve spolupráci s Klastrem MECHATRONIKA. V TIPu pracujeme s těmi ve firmách nejvýše postavenými. Jsou to taková intelektuální setkání, jak to moc hezky definoval jeden z našich členů. Jsou to setkání lidí, kterým jde o region, mají zájem o debatu, ať už je s ostatními organizacemi nebo s politickým zastoupením s cílem společně region nějakým způsobem posunout dál. Rozšiřujeme si obzory, rozšiřujeme síť kontaktů i mimo region a zaměřujeme se na témata, která mohou být do budoucna palčivá.

A protože se soustředíme na velké firmy, napadlo nás začít spolupracovat s Klastrem MECHATRONIKA, jehož členy jsou menší a střední podniky. Není to tedy jen o těch „hlavách“, chtěli jsme vymyslet i něco, co je pro top management i střední management. Aby se ti lidi potkávali a mohli se zaměřit na zajímavá témata a nejen ta technologická, i když TechTuesdays. Zaměříme se na témata zajímavá pro region i firmy. Akce TIPu jsou hodně o dialogu a málo přednáškové. TechTuesdays nabídnou dva spíkry, někdy i více, kteří publiku sdělí něco o tématu. Jeden je expert na dané téma a druhý ho řeší ve firmě, ve které se setkání koná. A pak bude tohle, anebo i jiné téma, diskutovat s dalšími účastníky. Aby byla diskuze konstruktivní, je dobré vymyslet nějaké téma. Jít spolu do hospody a tlachat o fotbale, to můžou i sami. A jsme zase u toho networkingu. Lidi se potřebují potkávat, ale potřebují se potkávat za nějakým účelem. Je také třeba říct, že oficiálním jazykem TIPu je angličtina. TechTuesdays jsou v češtině a prvním tématem byla kyberbezpečnost, která je klíčem všeho. Dalším tématem bude AI a inovace, nad kterým se potkáme s Českou inovační platformou v plzeňském Konplanu, pak se podíváme na KPI v AIMTECu.

Dál se budeme věnovat například tomu, jak zaměstnance nejen získat, ale jak si je také udržet a jak je udržet v optimálním pracovním výkonu. Každý dnes chce pracovat míň, ale firma potřebuje, aby se makalo, i když je samozřejmě třeba najít balanc, aby lidi měli plný výkon, ale zároveň nebyli servaní, nevyhořeli, nebo neodešli. Řešit budeme i umělou inteligenci – kde ji můžeme použít, kde nám zefektivní procesy, usnadní práci, vydělá peníze a posune nás dál. Filozofičtější otázky si necháme na dedikované večery pro CEOs, TechTuesdays budou ryze praktické.

Zmínila jsi, že se zaměříte na témata, která mohou být pro region v budoucnu palčivá. Můžeš to rozvést?

Region musí být konkurenceschopný a musí být atraktivní. A bez spolupráce to nepůjde. Nejdřív se musí vytvořit něco zajímavého, což musíme vytvořit společně. Až sem natáhneme zajímavé lidi, pak se o ně mezi sebou můžeme porvat.  K tomu musí region dospět společně, jinak to daleko nedotáhneme. Také musíme držet krok s dobou, a proto jsou témata volena nejen z oblasti výroby a technologií , jako např. KPIs, kyberbezpečnost a AI a inovace, ale i z těch měkčích oborů, jako je talent management.